Člen Yellow Cat v souvrství Cedar Mountain (raná křída, snad barrem – apt), v americkém Utahu již má bohatou faunu teropodů, mezi nimiž nechybí Nedcolbertia, Falcarius, Geminiraptor či Utahraptor. Z nálezů tří jedinců dromaeosaurida autoři popisují nový taxon – Yurgovuchia doellingi, sestávající z nekompletních koster, z nichž třetí jedinec představuje unikátní kostru ocasu mezi těmito teropody z tohoto souvrství. V řadě znaků – prezygapofýzách aj., upomíná nový taxon utahraptora, ale oproti jiným dromaeosauridům nejsou tyto tolik prodloužené a na stydké kosti pak chybí také charakteristický hrbolek velociraptorinů. Prezygapofýzy ocasu jsou extrémně prodloužené, což je u dromaeosauridů typické. Analýza vykrývá nový taxon v kladu s utahraptorem, achilobatorem a dromaeosaurem, tedy největšími zástupci této linie. Střední délka prezygapofýz ocasu představuje pak druhotné zkrácení těchto struktur, ne délkově přechodný znak – je to součást obecného trendu ke zvyšující se ohebnosti ocasu současně s velikostí celkovou.

Zdroj/abstrakt:

Background

The Yellow Cat Member of the Cedar Mountain Formation (Early Cretaceous, Barremian? – Aptian) of Utah has yielded a rich theropod fauna, including the coelurosaur Nedcolbertia justinhofmanni, the therizinosauroid Falcarius utahensis, the troodontid Geminiraptor suarezarum, and the dromaeosaurid Utahraptor ostrommaysorum. Recent excavation has uncovered three new dromaeosaurid specimens. One specimen, which we designate the holotype of the new genus and species Yurgovuchia doellingi, is represented by a partial axial skeleton and a partial left pubis. A second specimen consists of a right pubis and a possibly associated radius. The third specimen consists of a tail skeleton that is unique among known Cedar Mountain dromaeosaurids.

Methodology/Principal Findings

Y. doellingi resembles Utahraptor ostrommaysorum in that its caudal prezygapophyses are elongated but not to the degree present in most dromaeosaurids. The specimen represented by the right pubis exhibits a pronounced pubic tubercle, a velociraptorine trait that is absent in Y. doellingi. The specimen represented by the tail skeleton exhibits the extreme elongation of the caudal prezygapophyses that is typical of most dromaeosaurids. Here we perform a phylogenetic analysis to determine the phylogenetic position of Y. doellingi. Using the resulting phylogeny as a framework, we trace changes in character states of the tail across Coelurosauria to elucidate the evolution of the dromaeosaurid tail.

Conclusions/Significance

The new specimens add to the known diversity of Dromaeosauridae and to the known diversity within the Yellow Cat paleofauna. Phylogenetic analysis places Y. doellingi in a clade with Utahraptor, Achillobator, and Dromaeosaurus. Character state distribution indicates that the presence of intermediate-length caudal prezygapophyses in that clade is not an evolutionarily precursor to extreme prezygapophyseal elongation but represents a secondary shortening of caudal prezygapophyses. It appears to represent part of a trend within Dromaeosauridae that couples an increase in tail flexibility with increasing size.

Citace:

Senter, P., Kirkland, J.I., DeBlieux, D.D., Madsen, S. & Toth, N. (2012) - New Dromaeosaurids (Dinosauria: Theropoda) from the Lower Cretaceous  of Utah, and the Evolution of the Dromaeosaurid Tail.  PLoS ONE 7(5): e36790.

   Studie shrnuje nálezy zubů teropodů ze známé španělské lokality Riodeva (souvrství Villar del Arzobispo), pocházející z přelomu jurského a křídového období. I přesto, že jejich nálezy jsou zde zatím vzácné, lze mezi nimi rozpoznat nejméně tři různé teropody – velké ne-celurosauří tetanury, středně velké alosauridy a malé dromaeosauridy. Tyto skupiny jsou tak další, novou složkou zdejší dinosauří fauny, která zahrnuje sauropody – turiasaury, diplodocidy a makronary, a také stegosaury a ornitopody.

Zdroj/abstrakt:

Riodeva sites (Villar del Arzobispo Fm) in Teruel, Spain, have revealed themselves as a window through which to gain a better understanding of the Iberian dinosaurs of the Jurassic–Cretaceous transition. Nevertheless, the theropod record from this Formation is scarce. Based on our study of a sample of theropod teeth recovered from different Riodevan sites, we have come to the conclusion that dinosaur assemblages in Riodeva include at least three different kinds of theropods: big non-coelurosaur tetanurans, middle-sized allosaurids and small dromaeosaurs. These three types of theropods represent new elements in the record of dinosaurs, which until now includes sauropods (turiasaurians, diplodocids, macronarians), stegosaurs and ornithopods.

Citace:

Francisco Gascó, Alberto Cobos, Rafael Royo-Torres, Luis Mampel and Luis Alcalá (2012) – Theropod teeth diversity from the Villar del Arzobispo Formation (Tithonian–Berriasian) at Riodeva (Teruel, Spain). Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments (advance online publication).

   Studie, která se stala v posledních dnech předmětem bouřlivé diskuse na platformě Dinosaur Mailing List i jinde a která jistě zachází až na hranici spekulace, kalkuluje s trávicím traktem největších žijících suchozemských býložravců všech dob – sauropodů. V jejich střevech se mohly dle názoru autorů vyskytovat mikrobiální metanogenní symbionty, zúčastněné aktivně v trávení této rostlinné potravy. Protože metanové výpary jsou v současné době jako produkt hospodářského zvířectva značnou součástí celkového objemu tohoto plynu, autoři na základě kvantitativního přístupu usuzují, že podíl na jeho produkci byl ze strany sauropodů ještě vyšší a mohl tak hrát i výraznou roli v tehdejším teplém skleníkovém klimatu.

Zdroj/abstrakt:

Mesozoic sauropods, like many modern herbivores, are likely to have hosted microbial methanogenic symbionts for the fermentative digestion of their plant food. Today methane from livestock is a significant component of the global methane budget. Sauropod methane emission would probably also have been considerable. Here, we use a simple quantitative approach to estimate the magnitude of such methane production and show that the production of the greenhouse gas methane by sauropods could have been an important factor in warm Mesozoic climates.

Citace:

Wilkinson DM, Nisbet EG, Ruxton GD 2012 Could methane produced by sauropod dinosaurs have helped drive Mesozoic climate warmth? Curr Biol 22(9): R292-R293.

  Více než 100 zubů sauropoda – titanosaura druhu Lirainosaurus astibiae z lokality Laňo (svrchní křída) je předmětem této studie. Nejvíce z nich je malých, válcovitých s paralelními hranami a hladkou sklovinou, několik větších je zúžených s vyšším stupněm ornamentace skloviny. Tyto rozdíly autoři připisují vývojovým změnám, menší patří mladším stádiím, větší dospělcům. Mezi menšími zuby jsou pak dále rozdíly ve špici koruny – některé mají zúženou špici, další mají apikální či mesiální plošky – první jsou asi neprořezané a nefunkční, druhé z nich jsou již ve funkčním stavu. Je to poprvé, kdy je u titanosaura pozorován vývojový rozdíl v mikroobrusu zubů, což může značit změny v potravních preferencích u mladých a dospělých jedinců. Zároveň jsou zuby lirainosaura rozdílné jak od titanosaurů ze svrchní křídy jiných částí Evropy, jak i od bazálních titanosauriformů z rané křídy Pyrenejského poloostrova.

Zdroj/abstrakt:

A large sample of more than 100 teeth of the titanosaurian sauropod Lirainosaurus astibiae from the Late Cretaceous Laño quarry (Northern Spain) has been studied. Most of the teeth are small (crown height less than 13 mm), cylindrical, with parallel edges and smooth enamel; a few larger teeth are tapered and have more ornamented enamel. These differences are regarded here as ontogenetic changes, the small teeth being interpreted as those of juveniles and the large ones as those of subadult or adult individuals. The juvenile teeth also present some differences in the apex of the crown: some of them have a tapered tip, and others have apical and/or mesial/distal facets. The first are probably unerupted or non-functional teeth, while the ones with wear facets are functional teeth. This is the first time a change in the microwear structures of the apical wear facets between juvenile and adult teeth is observed in a titanosaurian taxon. Moreover, this let us to hypothesize a switch in the diet and food processing between the juvenile and adult individuals of Lirainosaurus. Finally, the teeth of Lirainosaurus are different from those of the Late Cretaceous European titanosaurs described to date and also differ from the teeth of basal titanosauriforms from the Early Cretaceous of the Iberian Peninsula.

Citace:

Verónica Díez Díaz, Xabier Pereda Suberbiola & José Luis Sanz (2012) – Juvenile and adult teeth of the titanosaurian dinosaur Lirainosaurus (Sauropoda) from the Late Cretaceous of Iberia. Geobios (advance online publication).

   Ceratosauři jsou bazálními zástupci teropodů, jejichž výskyt je společně se zástupci subkladu Abelisauroidea, typický spíše pro západní partie Gondwany. Jasné důkazy pro jejich přítomnost v Austrálii prozatím chyběly – průlomem je nález tohoto materiálu, části hlezenní a patní kosti, který může být potencionálně právě abelisauroidem, a to z křídového stupně aptu (125-121 Ma) státu Victoria. Je tak zřejmé, že ceratosauři obývali také východní část tohoto někdejšího jižního superkontinentu. Jejich celková střednokřídová diverzita pak byla překvapivě kosmopolitní namísto geografické izolace, která se dosud předpokládala. Výskyt kladů teropodů typických pro severní i jižní kontinenty ve stejné době je z ostatních částí Gondwany neznámý a zpochybňuje tak teorie o izolaci, reliktualitě a evolučních novinkách jako centru původu. Většina kladů teropodů zastoupených v Austrálii tak musela mít globální výskyt již před obdobím rozsáhlejších rozpadů kontinentů.

Zdroj/abstrakt:

The basal theropod dinosaur clade Ceratosauria, and its subclade Abelisauroidea, is characteristic of late Mesozoic terrestrial vertebrate faunas in western Gondwana (South America, Africa, Madagascar, and India) and Europe. Yet unambiguous records of ceratosaurs have hitherto been absent from Australia, where the theropod assemblage appears to include several typically Laurasian clades. Here, we report the first evidence of ceratosaurs (and potentially abelisauroids) from eastern Gondwana––a diagnostic astragalocalcaneum from the Aptian (121–125 Ma) of Victoria, Australia. Ceratosauria thus occurred in both western and eastern Gondwana during the Early Cretaceous. This fossil adds to the poorly known dinosaur fauna of Australia, a major clade of basal theropods, emphasising that its mid-Cretaceous theropod diversity was surprisingly cosmopolitan despite relative geographic isolation, including clades that have been thought to be typical of both Gondwana and Laurasia––Ceratosauria, Spinosauridae, Carcharodontosauria, Tyrannosauroidea, and Deinonychosauria. Such a contemporaneous association of theropod clades is unknown from other Gondwanan continents and questions the views that the late Mesozoic dinosaur fauna of Australia was dominated by Gondwanan or Laurasian elements, extreme isolation, relictualism, and/or novelty as a ‘centre of origin’. The cosmopolitan theropod fauna of Australia probably reflects the global distribution of these clades early in their history, prior to significant continental breakup.

Citace:

Erich M. G. Fitzgerald, Matthew T. Carrano, Timothy Holland, Barbara E. Wagstaff, David Pickering, Thomas H. Rich and Patricia Vickers-Rich (2012) – First ceratosaurian dinosaur from Australia. Naturwissenschaften (advance online publication).

  Někdejší královské město Znojmo, které jsem dnešního dne navštívil, patří k historicky nejvýznamnějším městům nejen Moravy, ale i celé naší země a můžeme říci, že se zde doslova psala historie našeho státu.

  Území osídlené již v pravěku bylo v 9. osídleno patrně i velkomoravským sídlištěm, jehož pohřebiště se dochovalo téměř kompletní a je předmětem intenzívního zkoumání. První zmínka o městě pochází z r. 1048, znojemský úděl je pak po roce 1092 spojen s přemyslovským knížetem Konrádem I., kdy kde vzniká románské hradiště s rotundou a podhradím s tržištěm. Roku 1190 zakládá kníže Konrád II. Ota premonstrátský klášter v Louce, jeden z nejstarších na Moravě (dnes se nalézá jižně od centra města), roku 1226 povyšuje král Přemysl Otakar I. Znojmo na královské město, což startuje epochu jeho prudkého rozkvětu. Vzniká klášter minoritů (1226-39) a klarisek (1271-74), po nešťastné bitvě na Moravskékm poli je zde roku 1278 pohřben král Přemysl Otakar II., než jsou jeho pozůstatky roku 1296 přeneseny do Prahy. Za vlády Jana Lucemburského (1310-46) je město několikrát zastaveno vévodům rakouským. Za husitských válek náleží ke katolické straně a roku 1437 zde na cestě do Uher umírá římskoněmecký císař a komplikovaná postava českých dějin, Zikmund Lucemburský, čímž vymírá dynastie Lucemburků. Roku 1628 je zde přijato Obnovené zřízení zemské pro Moravu, v roce 1645 zchudlé město dobývají Švédové během třicetileté války, podle legendy ale město duchů, kde není žádný obyvatel, kvapně opouští – obyvatelé se měli skrýt ve zdejším, dnes přes 27 km dlouhém systému podzemních chodeb, budovaných od 13. do 17. století tempem 6 cm za den, nejrozsáhlejším systému podobného druhu na našem území. Město, zdecimované morovou epidemií v 17.století, zaznamenalo rozvoj znovu od 19. století s rozvojem železnice. Až do počátku 20. století tvořili velkou většinu obyvatelstva Němci, za první republiky se podíl vyrovnal asi na 1:1. Po II. světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti.

Pohled od hradu k chrámu sv. Mikuláše (vlevo, gotický), vpravo Svatováclavská kaple. Zdroj: commons.wikimedia.org.

  Město je velkým turistickým lákadlem – nachází se zde 216 památkových objektů. Jistě nejvýznamnější je rotunda sv. Kateřiny, od roku 1962 národní kulturní památka, zřejmě již z konce 11. století či počátku 12. století, kdysi součást zdejšího hradu budovaného již od I. pol 11.století se zcela unikátním cyklem románských maleb z roku 1134, zachycující jak religiózní, tak i profánní motivy, zejména pak portréty přemyslovských knížat a králů, gotický chrám sv. Mikuláše, stavěný přes dvě století od r. 1338, Svatováclavskou kapli (pozdně gotická, dvoupatrová, po 1521), Radniční věž (66 m, 1445-48), výše zmiňovaný systém podzemních chodeb, Vlkovu věž, rozsáhlé úseky dochované středověké hradební zdi s pevnostními věžemi, další sakrální památky – jezuitský kostel sv. Michala, kostel Povýšení sv. Kříže, kostel sv. Alžběty, sv. Rostislava či kostel sv. Hipolyta v městské části Hradiště, který snad má mít velkomoravský původ. Vynechat jistě nelze ani zmiňovaný loucký klášter (zal. 1190),  řadu gotických a renesančních měšťanských domů, propojených s podzemními chodbami, radniční komplex, Znojemský hrad, stavěný již od 11. století (dnes zčásti zámek a pivovar). Okolí proslulo též vinařstvím a pěstováním okurek. V bezprostřední blízkosti města je i údolí Dyje s Vranovskou přehradou, 8 km jižně je rakouská hranice. Ve měsě v současné době žije 34 tisíc obyvatel.

Rotunda sv. Karteřiny v areálu hradu (11.-12.stol.) s románským cyklem přemyslovských knížat. Zdroj: commons.wikimedia.org.

Doufám, že přinese zpřehlednění blogu, zejména do budoucna

  Vymření neptačích dinsoaurů na rozhraní křídy a třetihor (rozhraní K/T) patří stále k tématům, na které jsou vedeny živé a neukončené odborné i laické debaty. Autoři zde kalkulují morfologickou diverzitu sedmi subskupin dinosaurů právě v nejsvrchnější fázi křídy, a to jak globálně, tak regionálně – výsledky ukazují na heterogenitu jak zeměpisnou, tak v rámci specifik jednotlivých kladů. Velcí býložravci – ceratopsidi a hadrosauroidi – a též další severoamerické taxony jasně klesali v diverzitě v posledních dvou fázích křídy, naproti tomu masožravci, středně velcí býložravci a některé asijské taxony naopak ne. Evoluce tedy byla komplexní a neexistoval žádný trend ´univerzální biodiverzity" a intenzívně studované severoamerické taxony vykazují hlavně regionální skladbu. Minimálně některé skupiny však jistě před velkým vymíráním v morfologické variabilitě klesaly.

Zdroj/abstrakt:

The extinction of non-avian dinosaurs 65 million years ago is a perpetual topic of fascination, and lasting debate has focused on whether dinosaur biodiversity was in decline before end-Cretaceous volcanism and bolide impact. Here we calculate the morphological disparity (anatomical variability) exhibited by seven major dinosaur subgroups during the latest Cretaceous, at both global and regional scales. Our results demonstrate both geographic and clade-specific heterogeneity. Large-bodied bulk-feeding herbivores (ceratopsids and hadrosauroids) and some North American taxa declined in disparity during the final two stages of the Cretaceous, whereas carnivorous dinosaurs, mid-sized herbivores, and some Asian taxa did not. Late Cretaceous dinosaur evolution, therefore, was complex: there was no universal biodiversity trend and the intensively studied North American record may reveal primarily local patterns. At least some dinosaur groups, however, did endure long-term declines in morphological variability before their extinction."

Citace:

Stephen L. Brusatte,  Richard J. Butler,  Albert Prieto-Márquez   &

   Vymření neptačích dinsoaurů na rozhraní křídy a třetihor (rozhraní K/T) patří stále k tématům, na které jsou vedeny živé a neukončené odborné i laické debaty. Autoři zde kalkulují morfologickou diverzitu sedmi subskupin dinosaurů právě v nejsvrchnější fázi křídy, a to jak globálně, tak regionálně – výsledky ukazují na heterogenitu jak zeměpisnou, tak v rámci specifik jednotlivých kladů. Velcí býložravci – ceratopsidi a hadrosauroidi – a též další severoamerické taxony jasně klesali v diverzitě v posledních dvou fázích křídy, naproti tomu masožravci, středně velcí býložravci a některé asijské taxony naopak ne. Evoluce tedy byla komplexní a neexistoval žádný trend ´univerzální biodiverzity" a intenzívně studované severoamerické taxony vykazují hlavně regionální skladbu. Minimálně některé skupiny však jistě před velkým vymíráním v morfologické variabilitě klesaly.

Zdroj/abstrakt:

The extinction of non-avian dinosaurs 65 million years ago is a perpetual topic of fascination, and lasting debate has focused on whether dinosaur biodiversity was in decline before end-Cretaceous volcanism and bolide impact. Here we calculate the morphological disparity (anatomical variability) exhibited by seven major dinosaur subgroups during the latest Cretaceous, at both global and regional scales. Our results demonstrate both geographic and clade-specific heterogeneity. Large-bodied bulk-feeding herbivores (ceratopsids and hadrosauroids) and some North American taxa declined in disparity during the final two stages of the Cretaceous, whereas carnivorous dinosaurs, mid-sized herbivores, and some Asian taxa did not. Late Cretaceous dinosaur evolution, therefore, was complex: there was no universal biodiversity trend and the intensively studied North American record may reveal primarily local patterns. At least some dinosaur groups, however, did endure long-term declines in morphological variability before their extinction."

Citace:

Stephen L. Brusatte,  Richard J. Butler,  Albert Prieto-Márquez   & Mark A. Norell 2012 – Nature Communications Volume 3, Article number: 804.

   Čína je již v současné době největším světovým nalezištěm dinosauřích vajec, a to jak co do počtu lokalit, tak i snůšek. Tato analýza zahrnuje 461 vajec z pánve Heyuan v provincii Guangdong (svrchní křída), mezi nimiž byly rozlišeny tři typy na základě tvaru a morfologie vnějšího povrchu. Typ je sférický až elipsoidní s hrubým povrchem a zahrnuje další tři subtypy dle tloušťky skořápky a celkového průměru. Typ 2 je protažený s lineární ornamentací a odpovídá zhruba ovočeledi Elongatoolithidae. Typ 3 je rovněž protažený, ale s hladkým povrchem a patří k ovočeledi Prismatoolithidae. Typ 1 by mohl patřit ptakopánvým dinosaurům, sauropodům či terizinosaurům, typ 2 oviraptoridům a typ 3 troodontidům. Tato studie je vůbec první souhrnnou studií dinosauřích vajec, zaměřenou na jejich makroznaky.

Zdroj/abstrakt:

The Zhutian and Dafeng formations (Upper Cretaceous) of the Heyuan Basin in northeastern Guangdong Province, China, have produced thousands of dinosaur eggs. Macromorphological features (egg diameter, egg shape, outer surface texture, and shell thickness) of 461 eggs were analyzed using non-destructive techniques and subjected to statistical analyses in order to assess their diversity and taxonomic affinities. Three types (1, 2 and 3) of eggs were discerned based on shape and outer surface morphology. Type 1 eggs are spherical to ellipsoidal in shape and have a rough surface. Three subtypes (Type 1-A-1, 1-A-2, and 1-B) are apparent from scatter plots and cluster analyses of egg diameters and shell thickness. Type 2 eggs are elongate with linear ornamentation on the surface, and are comparable to eggs that belong to the oofamily Elongatoolithidae. Type 3 eggs are elongate with a smooth surface, and are assigned to the oofamily Prismatoolithidae. Macromorphological features of the various egg types suggest that Type 1 could have been laid by ornithischian, sauropod or therizinosaur dinosaurs, Type 2 by oviraptorids, and Type 3 by troodontids. This study represents the first comprehensive statistical analysis of macrofeatures of dinosaur eggs, and reveals taxonomic diversity in the dinosaurs that were laying eggs in the Upper Cretaceous Heyuan area heretofore unrecognized in skeletal remains.

Citace:

Kohei TANAKA, LÜ Junchang, LIU Yi, HUANG Zhiqing, Yoshitsugu KOBAYASHI, HUANG Dong and Darla K. ZELENITSKY (2012) – Statistical Approach for Classification of Dinosaur Eggs from the Heyuan Basin at the Northeast of Guangdong Province. Acta Geologica Sinica – English Edition 86: 294–303.

   Lebeční dóm z čelní a temenní kosti, objevený v souvrství Hell Creek v roce 2001, je identifikován jako Pachycephalosaurus wyomingensis a vyznačuje se dvěma oválnými prohlubněmi na svrchní části povrchu společně s řadou kruhových jamek. Autoři tyto struktury porovnávají s podobnými útvary fosilních i současných archosaurů ne- i patologického původu. Výsledky ukazují na patologické leze z poranění s následnou druhotnou infekcí. Výskyt poranění právě na tomto místě dómu může podporovat teorii o jeho využití při antagonistickém mezidruhovém chování, jak je již předpokládáno.

Zdroj/abstrakt:

Background

A frontoparietal dome of a large pachycephalosaurid collected from the Upper Cretaceous Hell Creek Formation in 2001 is identified as Pachycephalosaurus wyomingensis. The specimen features two large oval depressions on the dorsal surface, accompanied by numerous circular pits on the margin and inner surface of the larger depressions.

Methodology/Principal Findings

In order to identify the origin of these structures, computed tomography (CT) data and morphological characteristics of the specimen are analyzed and compared with similar osteological structures in fossil and extant archosaurs caused by taphonomic processes, non-pathologic bone resorption, and traumatic infection/inflammatory origins. The results of these analyses suggest that the structures are pathologic lesions likely resulting from a traumatic injury and followed by secondary infection at the site.

Conclusions/Significance

The presence of lesions on a frontoparietal dome, and the exclusivity of their distribution along the dorsal dome surface, offers further insight into frontoparietal dome function and supports previously hypothesized agonistic behavior in pachycephalosaurids.

Peterson, J.E. & Vittore, C.P. (2012) – Cranial Pathologies in a Specimen of Pachycephalosaurus. PLoS ONE 7(4): e36227.

  Studie popisuje malý hřbetní obratel teropoda ze svrchnokřídového uskupení Bauru z Brazílie, který je na základě řady jasných znaků (krátké diapofýzy, délka obratlového trnu aj.) klasifikován jako maniraptor a unenlagiid. Patřil za života jedinci, který byl již dospělcem a dosahoval asi metrové délky. Je to první záznam tohoto kladu z Brazílie - dosud byly nálezy toliko z Argentiny a snad Madagaskaru (rahonavis). Přítomnost malých až středních forem v turonu až santonu Jižní Ameriky napovídá o ekologické nesourodosti zástupců tohoto kladu v první půli křídy. Obratel vykazuje kombinaci znaků jak ptačích, tak i rahonavise a unenlagie samotné.

Zdroj/abstrakt:

In this study, we describe a small theropod dorsal vertebra from the Late Cretaceous Bauru Group (Brazil). The specimen is referred to the maniraptoran clade Unenlagiidae based on the following combination of characters: diapophyses short, wide and weakly inclined; dorsal surface of the neural spine transversely expanded; neural spine at least twice as high than it is long at mid-height; and deep lateral excavations of the ventrolateral surface of the neural spine. The vertebra belonged to an ontogenetically mature individual with an estimate total body length of around 1 m. This is the first evidence of Unenlagiidae in Brazil, a clade currently known only from Argentina and possibly Madagascar. The presence of large- to small-bodied forms in the Turonian–Santonian of South America indicates that Unenlagiinae were ecologically disparate during the first half of the Cretaceous. The Bauru vertebra shows a combination of avian-like, Rahonavis-like and Unenlagia-like features, making it a possible pivotal taxon in future phylogenetic investigations of intra- and interrelationships of unenlagiids.

Citace:

Carlos Roberto A. Candeiro, Andrea Cau, Federico Fanti, Willian R. Nava, Fernando E. Novas (2012) – First evidence of an unenlagiid (Dinosauria, Theropoda, Maniraptora) from the Bauru Group, Brazil. Cretaceous Research (advance online publication).

  Studie popisuje malý hřbetní obratel teropoda ze svrchnokřídového uskupení Bauru z Brazílie, který je na základě řady jasných znaků (krátké diapofýzy, délka obratlového trnu aj.) klasifikován jako maniraptor a unenlagiid. Patřil za života jedinci, který byl již dospělcem a dosahoval asi metrové délky. Je to první záznam tohoto kladu z Brazílie - dosud byly nálezy toliko z Argentiny a snad Madagaskaru (rahonavis). Přítomnost malých až středních forem v turonu až santonu Jižní Ameriky napovídá o ekologické nesourodosti zástupců tohoto kladu v první půli křídy. Obratel vykazuje kombinaci znaků jak ptačích, tak i rahonavise a unenlagie samotné.

Zdroj/abstrakt:

In this study, we describe a small theropod dorsal vertebra from the Late Cretaceous Bauru Group (Brazil). The specimen is referred to the maniraptoran clade Unenlagiidae based on the following combination of characters: diapophyses short, wide and weakly inclined; dorsal surface of the neural spine transversely expanded; neural spine at least twice as high than it is long at mid-height; and deep lateral excavations of the ventrolateral surface of the neural spine. The vertebra belonged to an ontogenetically mature individual with an estimate total body length of around 1 m. This is the first evidence of Unenlagiidae in Brazil, a clade currently known only from Argentina and possibly Madagascar. The presence of large- to small-bodied forms in the Turonian–Santonian of South America indicates that Unenlagiinae were ecologically disparate during the first half of the Cretaceous. The Bauru vertebra shows a combination of avian-like, Rahonavis-like and Unenlagia-like features, making it a possible pivotal taxon in future phylogenetic investigations of intra- and interrelationships of unenlagiids.

Citace:

Carlos Roberto A. Candeiro, Andrea Cau, Federico Fanti, Willian R. Nava, Fernando E. Novas (2012) – First evidence of an unenlagiid (Dinosauria, Theropoda, Maniraptora) from the Bauru Group, Brazil. Cretaceous Research (advance online publication).

   Izolovaný zub teropoda ze známé jurské lokality Tendaguru v Tanzánii, původně popsaný jako Labrosaurus stechowi, je znovu popsán jako nový rod a druh spinosaurida, a to pod názvem Ostafrikasaurus crassiserratus. Vykazuje ornamentaci skloviny podobnou baryonychovi a příbuzným formám, ale velké dentikly jej odlišují od ostatních zástupců této skupiny. Jedná se zároveň o geologicky nejstaršího známého spinosaurida, u kterých zřejmě evolučním průběhem docházelo k redukci dentiklů.

Zdroj/abstrakt:

An isolated theropod tooth from the terminal Jurassic of the Tendaguru (Tanzania), originally referred to Labrosaurus (?) stechowi, is described as the type specimen of a new genus and species of  spinosaurid theropod. It shows an enamel ornamentation reminiscent of Baryonyx and allied forms, but differs from all other known spinosaurids by the large size of the denticles borne by the carinae. The new taxon is the earliest  currently known spinosaurid. It sheds some light on aspects of dental evolution in spinosaurids, which seems to have been characterised by reduction of the denticles.

Citace:

Buffetaut (2012) An early spinosaurid dinosaur from the Late Jurassic of Tendaguru(Tanzania) and the evolution of the spinosaurid dentition. Oryctos 10:  1-8.

   Další z novinek v žurnálu Vertebrata PalAsiatica je také nový popis záhadného malého opeřeného teropoda – taxonu Yixianosaurus longimanus, pocházející ze spodních pater známého souvrství Yixian v západní části čínské provincie Liaoning (spodní křída). Analýza jej odhaluje coby bazálního maniraptora v polytomii s alvarezsaurem, terizinosaury, alvarezsauroidy bez alvarezsaura a také dobře rozřešeným kladem odvozených maniraptorů včetně oviraptorosaurů a kladu Paraves. Směs primitivních a odvozených znaků jeho přední končetiny značí komplikovanější evoluci této části těla v rámci kladu Maniraptora. Robustní kosti a masívní, nazad zahnuté drápy svědčí o predatorním chování, i když na jednoznačné potvrzení je nutno vyčkat kompletnějších nálezů. Ve větším rozpětí morfologií předních končetin u bazálních maniraptorů je třeba vypíchnout i podobnost yixianosaura s celurem či tanykolagreem, a může tvořit přechodnou fázi mezi nimi a bazálními terizinosaury či oviraptorosaury. Velká praporcová pera značí na původ těchto struktur hlouběji ve fylogenzi celurosaurů, než se předpokládalo. Je také možné, že v rámci Jeholské fauny docházelo k dělení potravních nik i mezi malými teropody, když právě jeho robustní a protažené přední končetiny svědčí o jeho poněkud odlišné ekologické roli.

Zdroj/abstrakt:

We re-examine the partial skeleton of the enigmatic small feathered theropod Yixianosaurus longimanus from the Lower Yixian Formation, China. A phylogenetic anqlysis recovers Yixianosaurus as a basal maniraptoran, in a polytomy with Alverzsaurus, Therizinosauria, Alvarezsauroidea excluding Alvarezsaurus, and a well-resolved clade of derived maniraptorans including Oviraptorosauria and Paraves. The blend in Yixianosaurus of primitive traits, such as a low branchial index and robust digit III, and derived traits such as subrectangular coracoid, suggests a more complicated mosaic of forelimb evolution within Maniraptora than previously proposed. The robust forelimb bones and massive, recurved, and pointed manual unguals suggest Yixianosaurus was predatory, although this assessment remains tentative until more complete fossils of this taxon are found. The basal maniraptoran phylogenetic position implies a larger range of forelimb morphologies at this point in coelurosaurian evolution. In many ways, the robust forelimb and hypertrophied recurved unguals are similar to those of Tanycolagreus and Coelurus, and may be morphologically transitional between these taxa and basal therizinosaurs and oviraptorosaurs. The presence of large, veined, pennaceous contour feathers on Yixianosaurus indicates the origin of these integumentary structures may be deeper in coelurosaur phylogeny than previously reported. Finally, the robust, elongate forelimbs suggest a different ecological role than inferred for other sympatric small theropods, and lend support to the idea of niche partitioning among the small non-avian theropods of the Jehol fauna.

Citace:

T. Alexander Dececchi, Hans C. E. Larsson & David W. E. Hone (2012) – Yixianosaurus longimanus (Theropoda: Dinosauria) and its bearing on the evolution of Maniraptora and ecology of the Jehol fauna. Vertebrata PalAsiatica 50(2):111-139.

   Philovenator curriei je názvem nového troodontida, který byl coby materiál označený jako IVPP V 10597 původně popsán jako juvenilní jedinec jiného troodontida, a to taxonu Saurornithoides mongoliensis. Nová studie na základě morfologických porovnání ukazuje, že tento materiál má blíže taxonu Linhevenator tani než právě k S. mongoliensis, a dokonce může být juvenilním jedincem linhevenatora. V proporcích řady částí zadní končetiny se však philovenator liší od všech ostatních troodontidů a tedy zcela novým taxonem. Histologie navíc hypotézu o juvenilním stadiu linhevenatora či jiného velkého troodontida vyvrací. Materiál je svrchnokřídového stáří a pochází z čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko.

Zdroj/abstrakt:

The partial troodontid hindlimb IVPP V 10597 was originally described as a juvenile Sauronithoides mongoliensis. The present study reconsiders the taxonomic placement of this interesting specimen, given the significant advances in understanding of the Troodontidae that have taken place since it was first described. Morphological comparison and numerical phylogenetic analyses indicate that V 10597 is more closely related to the sympatric Linhevenator tani than to Sauronithoides mongoliensis, raising the possibility that V 10597 might be juvenile L. tani. However, V 10597 differs significantly from other troodontids, including L. tani, in numerous hindlimb features and particularly in the proportions of various hindlimb elements. These differences are likely to be taxonomic, and suggest that V 10597 represents a new troodontid. Furthermore, histological analysis indicates that V 10597 is unlikely to be juvenile of L. tani or any other large troodontid. Based on the available morphological and histological information, we propose the erection of a new taxon, Philovenator curriei gen. et sp. nov., based on V 10597. This new find increases the known taxonomic diversity and morphological disparity of Late Cretaceous troodontids.

Citace:

XU Xing, ZHAO Qi, Corwin Sullivan, TAN Qing-wei, Martin SANDER & MA Qing-yu (2012) – THE TAXONOMY OF THE TROODONTID IVPP V 10597 RECONSIDERED. Vertebrata PalAsiatica 50(2):140-150.

   Novým zástupcem teropodů/spinosauridů, je Ichthyovenator laosensis, a jak už napovídá i jeho druhové jméno, pochází z rané křídy pánve Savannakhet z Laosu; jeho autapomorfickým znakem je pak plachta přes hřbetní a křížovou část páteře, a to sinusoidové formy. Tato plachta byla zřejmě typickým znakem této skupiny teropodů, i když u většiny z nich není fosilně zdokumentována (např. ale u spinosaura samotného relativně velmi dobře), stejně jako předpoklad jejich zaměření na lov ryb, a to z nápadně krokodýlího tvaru jejich lebek a čelistí. Dosud málo je známo z fáze přechodu ze stavu bazálních tetanur právě ke specializovaným spinosauridům. Z Asie dosud pocházela řada jejich zubů, přesto je ichtyovenator prvním definitivním asijským taxonem patřícím k této skupině. Zároveň je mezi spinosauridy zástupcem subkladu Baryonychinae, který zaznamenal v této době zřejmě celosvětové rozšíření, a ke spinosauridům řadí také čínský materiál Chilantaisaurus tashouikensis (křída) a část končetinového drápu ze svrchní jury amerického Colorada, což rozšiřuje jak časový, tak i územní rozsah výskytu kladu.

Zdroj/abstrakt:

Spinosaurids are among the largest and most specialized carnivorous dinosaurs. The morphology of their crocodile-like skull, stomach contents, and oxygen isotopic composition of the bones suggest they had a predominantly piscivorous diet. Even if close relationships between spinosaurids and Middle Jurassic megalosaurs seem well established, very little is known about the transition from a generalized large basal tetanuran to the specialized morphology of spinosaurids. Spinosaurid remains were previously known from the Early to Late Cretaceous of North Africa, Europe, and South America. Here, we report the discovery of a new spinosaurid theropod from the late Early Cretaceous Savannakhet Basin in Laos, which is distinguished by an autapomorphic sinusoidal dorsosacral sail. This new taxon, Ichthyovenator laosensis gen. et sp. nov., includes well-preserved and partially articulated postcranial remains. Although possible spinosaurid teeth have been reported from various Early Cretaceous localities in Asia, the new taxon I. laosensis is the first definite record of Spinosauridae from Asia. Cladistic analysis identifies Ichthyovenator as a member of the sub-clade Baryonychinae and suggests a widespread distribution of this clade at the end of the Early Cretaceous. Chilantaisaurus tashouikensis from the Cretaceous of Inner Mongolia, and an ungual phalanx from the Upper Jurassic of Colorado are also referred to spinosaurids, extending both the stratigraphical and geographical range of this clade.

Citace:

Ronan Allain, Tiengkham Xaisanavong, Philippe Richir and Bounsou Khentavong (2012) – The first definitive Asian spinosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Early Cretaceous of Laos. Naturwissenschaften (advance online publication).

   Autoři vůbec poprvé uvádějí přítomnost fosilizované bakterie v lebečním hřebenu pterosaura z kladu Tapejaridae (souvrství Crato, Brazílie). Bakterie, nahrazené tafonomicky zřejmě apatity, nahradily částečně někdejší měkké tkáně tohoto hřebenu. Baketriální biofilm byl asi součástí povlaku, který na dně laguny Araripe mršinu rozložil, a tato autolitifikace bakteriemi tak mohla mít klíčový význam pro časté zachování měkkých tkání fosilií z této oblasti.

Zdroj/abstrakt:

We report herein the first evidence of bacterial autolithification in the Crato Formation of Araripe Basin, Brazil. The fossilized bacteria are associated with a tapejarid pterosaur skull, replacing the soft-tissue extension of the headcrest. EDS analyses indicate that the bacteria were replaced by phosphate minerals, probably apatite. The bacterial biofilm was likely part of the prokaryotic mat that decomposed the pterosaur carcass at the bottom of the Araripe lagoon. This work suggests that bacterial autolithification could have played a key-role on soft-tissue preservation of Crato Formation Lagerstätte.

Citace:

Pinheiro, F.L., Horn, B.L.D., Schultz, C.L., de Andrade, J.A.F.G. and Sucerquia, P.A (2012) – Fossilized bacteria in a Cretaceous pterosaur headcrest. Lethaia (advance online publication).

  Dalším důležitým nálezem z provincie Liaoning (souvrství Yixian, spodní křída – barrem) je po obřím tyranosauroidovi jutyranovi také žebro sauropoda dongbetitana (náleží k jeho holotypu) se vsazeným zlomeným zubem blíže neidentifikovaného teropoda. Porovnáním se známými taxony z tohoto souvrství lze usuzovat asi na tvora střední velikosti. I vzhledem k velkému rozdílu velikostí mezi oběma a nepřítomnosti reaktivního růstu kosti kolem zubu došlo ke skusu zřejmě až během ožeru po smrti sauropoda, a tedy k mrchožroutství. Existence středně velkého teropoda z této oblasti současně zaplňuje mezery i z paleoekologického hlediska, když ze souvrství (až do objevu jutyrana) pocházely jen formy menší než 2 m.

Zdroj/abstrakt:

A fragmentary rib from the Lower Cretaceous (Barremian) Yixian Formation in northeastern China preserves rare, direct evidence of feeding behaviour by an unidentified theropod. The rib, which comes from the holotype of Dongbetitan, preserves an embedded, broken theropod tooth. Comparison of the tooth with all known theropods from the Yixian Formation suggests that it belongs to a new taxon of medium-sized theropod. Given the large size difference between the sauropod and the theropod and the absence of reactive bone growth around the tooth, the bite likely occurred post-mortem during scavenging. Recognition of a new, medium-sized theropod increases the known diversity of taxa from the Yixian Formation and helps fill a gap in the theropod palaeoecology of that formation, which previously consisted of only small (<2 m) forms.

Citace:

Xing L., Bell, P.R., Currie, P.J., Shibata M., Tseng K. & Dong Z. (2012) – A sauropod rib with an embedded theropod tooth: direct evidence for feeding behaviour in the Jehol group, China. Lethaia (advance online publication)

  Dalším důležitým nálezem z provincie Liaoning (souvrství Yixian, spodní křída – barrem) je po obřím tyranosauroidovi jutyranovi také žebro sauropoda dongbetitana (náleží k jeho holotypu) se vsazeným zlomeným zubem blíže neidentifikovaného teropoda. Porovnáním se známými taxony z tohoto souvrství lze usuzovat asi na tvora střední velikosti. I vzhledem k velkému rozdílu velikostí mezi oběma a nepřítomnosti reaktivního růstu kosti kolem zubu došlo ke skusu zřejmě až během ožeru po smrti sauropoda, a tedy k mrchožroutství. Existence středně velkého teropoda z této oblasti současně zaplňuje mezery i z paleoekologického hlediska, když ze souvrství (až do objevu jutyrana) pocházely jen formy menší než 2 m.

Zdroj/abstrakt:

A fragmentary rib from the Lower Cretaceous (Barremian) Yixian Formation in northeastern China preserves rare, direct evidence of feeding behaviour by an unidentified theropod. The rib, which comes from the holotype of Dongbetitan, preserves an embedded, broken theropod tooth. Comparison of the tooth with all known theropods from the Yixian Formation suggests that it belongs to a new taxon of medium-sized theropod. Given the large size difference between the sauropod and the theropod and the absence of reactive bone growth around the tooth, the bite likely occurred post-mortem during scavenging. Recognition of a new, medium-sized theropod increases the known diversity of taxa from the Yixian Formation and helps fill a gap in the theropod palaeoecology of that formation, which previously consisted of only small (<2 m) forms.

Citace:

Xing L., Bell, P.R., Currie, P.J., Shibata M., Tseng K. & Dong Z. (2012) – A sauropod rib with an embedded theropod tooth: direct evidence for feeding behaviour in the Jehol group, China. Lethaia (advance online publication)