Portrét jednoho z nejbizarnějších triasových obratlovců

   Sharovipteryx (´Šarovovo křídlo´, podle významného paleontologa z dob SSSR, který jej popsal roku 1971) je, společně s dalším taxonem Longisquama, právěm považován za jednoho z nejbizarnějších triasových fosilních obratlovců. Oba tyto výjimečné taxony pocházejí z formace Madygen (střední trias, přelom stupňů ladinu a karnu) z Kyrgyzstánu, bývalé středoasijské svazové republiky SSSR. Byl popsán roku 1971 jako Podopteryx mirabilis, rodové jméno však bylo již obsazeno, proto Cowen roku 1981 ustanovil stávající rodové jméno, přičemž jméno druhové zůstalo nezměněno. Je znám z jediného zachovaného exempláře.

Sharovipteryx mirabilis – různé rekonstrukce dle Davida Peterse. Zdroj: commons.wikimedia.org.

   Ačkoli řadu detailů holotypu rozeznat nelze, nejfantastičtější adaptace je zřetelně viditelná – uropatagium, membránovitá struktura, upnutá na disproporčně prodloužené zadní končetiny. Lebka je dlouhá, s otvory, velmi útlá, dlouhý je rovněž krk, zejména ve srovnání s krátkým trupem, který dosahuje zhruba stejné délky. Krk sestává nejméně ze sedmi obratlů, z nichž posledních pět je výrazně prodlouženo. Na celém těle se dochovaly rovněž pozůstatky kůže a kožních šupin. Jedná se o fylogeneticky naprosto záhadného tvora, poslední názory jej řadí do kladů Archosauromorpha a Prolacertiformes (Unwin et al. 2000). Autor původního popisu Šarov jej popsal jako stromového tvora, schopného klouzavého letu mezi větvemi stromů, přičemž využíval jak své hlavy, tak i těla coby kormidla a ocas coby protiváhu. Poněkud odlišnou rekonstrukci nabídli Gans et al. roku 1987, ale v základních bodech souhlasili s původním popisem Šarovovým. Membrány podle nich mohly mít i funkci exhibiční či kamuflážní. David Peters si povšiml znaků podobných pterosaurům, zejména na předních a zadních končetinách (také však taxonům Cosesaurus a Longisquama), do jejichž příbuzenství je tento taxon rovněž řazen – na holotypu je však pouze membrána zadních končetin, na předních končetinách pozorována není. Jednalo se o bipedního tvora a redukce svalstva v oblasti ocasu a jejich posílení v oblasti pánve napovídá tomu, že metabolismus byl skutečně kdesi "na cestě" k pterosaurům (možná je homeotermie). Adaptace ke skákání byla zřejmě vynikající, což rovněž svědčí názorům o běhavých a skákavých předchůdcích pterosaurů. Někteří autoři uvádějí možnost využití membrány coby delta křídla ke klouzavému letu s tím, že malé přední končetiny sloužily jako stabilizátor (Dyke et al. 2006). Jak je vidět i ze shora uvedeného, názory na životní styl a adaptace tohoto záhadného tvora jsou různorodé a nezřídka stojí v přímém protikladu. Je však zřejmé, že jde o mimořádně důležitý taxon, zejména z hlediska rané fáze vývoje adaptací ke stromovému životu a snad i ke klouzavému letu.

Sharovipteryx mirabilis – holotyp (vlevo), vpravo jedna z mnoha možných rekonstrukcí tohoto tvora. Zdroj: www.paleo.ru.

Zdroje:

Nicholas Fraser: Dawn of the Dinosaurs – Life in the Triassic. Indiana University Press, 2006.

http://en.wikipedia.org/wiki/Sharovipteryx

linkuj.cz vybrali.sme.sk